Historie obce Klečat

      Obec Klečata byla založena v 11. nebo ve 12. století. Původně byla osadou obce Zálší. Od roku 1877 jsou Klečata samostatnou obcí. Od prvopočátku až do roku 1354 náleží Klečata rodu Vítkovců z Prčic, pánů z Hradce, dále rodu Vítkovců, pánů z Třeboně. Asi po 100 letech, roku 1466 je prodali příbuzné větvi pánů z Rožumberka. Rožumberkové blatské vesnice po částech prodávali, až je roku 1586 skoupil a spojil v takzvané panství Zálší vladyka Jiří Vratislav z Mitrovic. Tento rod udržel toto panství až do zrušení roboty roku 1848.

        Podle berní rule z roku 1654 náleží Klečata do kraje bechyňského. Od roku 1877 jsou samostatnou obcí s prvním starostou Františkem Žákem z čp. 1. Název obce Klečata je údanlivě odvozen od kleče, zakrslé borovice, která dosud na blatských pastvinách a bývalých rašeliništích roste.

        Podle berní rule č. 4 z roku 1654 uchovávané v zemském archivu v Praze, a podle Vizitační tabule z roku 1713 fascikl kraj budějovický č. 18, jsou známa jména majitelů obce: Žák Jakub, Petřička Adam, Vondrášek Matěj, Vítů Matěj, Chalupský Petr, Vandovský Jan, Slípka Tomáš, Kubeš Matěj, Mikeš Matěj, Matouš Pavel a Jindra Martin. Jedenáct starých rodů.

        Klečata – takový byl název obce dříve – nyní Klečaty, patřívaly farou ke kostelu sv.Štěpána v Horním Bukovsku. Od roku 1669 až 1729 patřily k faře Modrá Hůrka. V roce 1729 byl k bývalé zámecké kapli sv. Václava v Zálší přistaven nynější kostel „ Navštívení panny  Marie“ a zřízena fara v Zálší.

Blata

       O blatské pastviny, vrchností nazývané marasty, byly vedeny obcemi Mažice, Zálší a Klečata s vrchností časté spory o hranice a užívání. V roce 1872 byla blata rozdělena: obci Mažice bylo přiděleno 196 jiter, Zálší 128 jiter a Klečatům 100 jiter. Správce panství Zálešského lstí a úlisností vylákal na obcích darování zálešské vrchnosti, t. j. Vratislavům, kus blat. Dar: obec Mažice 6 jiter, Zálší 8 jiter, Klačata 6 jiter, celkem 20 jiter. Tato držebnost byla 17. srpna 1874 zapsána do zemských desek. Obce blata užívala k rýpání borek a jako pastviny.Za druhé světové války Němci začali s těžením rašeliny a po roce 1945 pokračovaly v těžení Rašelinové závody Soběslav. Bylo ukončeno rýpání borek a pasení dobytka. Klečatské blato je zarostlé vysokou travou a křovím. Zálešské a mažické blato po vytěžení bylo zmeliorováno  a vybudován velký rybník, který slouží k zavlažování zmeliorovaných pozemků, na nichž Sempra Mažice pěstuje zeleninu.  

Náves

       Klečatská náves je nepravidelného trojúhelníkového tvaru, pěkně zatravněná. Uprostřed je kaple sv. Trojice postavená kolem roku 1800. Prodejna z bývalého hostince a při ní společenská místnost a hasičská schráň. Zůstal rybník zvaný „Piján“. Po založení JZD byla rozbourána kovárna a k ní patřící budovy pro kováře. Rovněž u Hostince u Svobodů byly rozbořeny hospodářské budovy a vznikla pěkná náves s vyasfaltovanými vozovkami.

Obec měla 42 popisných čísel, rozbořena jsou čp. 8, 15, 20 a 21, čp. 4 u Vítů zatím neobydleno a 16 popisných čísel vlastní chalupáři, většinou Pražáci. Čp. 16 má prodejna.

Kaplička

       Kaplička stojí uprostřed návsi zdejší obce. Byla postavena kolem roku 1800 za konšela Jakuba Žáka. Je zasvěcena Největší Trojici. Roku 1903 byla opravena do nynější podoby. Tehdy byly do oltáře také vsazeny ostatky svatých a první mše svatá zde byla sloužena 1. června 1903 P. Josefem Krbcem, zdejším rodákem z čp. 4, tehdy farářem na Bílé Hůrce. Starý zvonek byl za první světové války, roku 1917, zabrán k účelům válečným. Po válce, roku 1920, byl po sbírce mezi zdejšími občany zakoupen nynější zvonek za 108 Kč. U severní zdi kapličky byl v roce 1920 postaven pomník zdejším zemřelým a padlým vojínům v první světové válce. Náklad na pomníček byl opatřen sbírkou u místních občanů.         Dne 23. května 1937, na den Největší Trojice, byla zde poprvé od založení zdejší kapličky slavena pouť. První poutní mši svatou sloužil administrátor zálešské farnosti Páter Josef Hlavnička. Od tohoto roku je vždy na svátek Největší Trojice poutní mše svatá ve zdejší kapličce sloužena. Do roku 1945 P. Josefem Hlavničkou – zakladatelem, a od roku 1946 správcem zálešské farnosti P. Františkem Kašparem, dále pak P. Kozelským, P. Osovským. Před rokem 1991 zde nebyly mše svaté P. Heverou slouženy. Ažpo nastoupení P. Sasiny byla mše svatá znovu obnovena a dále sloužena P. Vlčkem, P. Kročilem a v roce 2001 10. června kaplanem z Týna nad Vltavou P. Szkobalem. I přes deštivé počasí byla hojná účast a P. Piotr Szkobal byl mile překvapen.  V roce 1986 byla provedena generální oprava kapličky. Měděným plechem byla oplechována věž, dán nový krov a krytina, doplněna schránka ve věži a na cihlovou dlažbu položeny nové dlaždice. Při poutní mši svaté, 10. června 2001, byla provedena sbírka na mřížové dveře, vybráno 3070 Kč a 24. června, na svátek Jana Křtitele, mřížové dveře zasazeny. Práci provedli místní občané.